Začaly pro mě Vánoce, což znamená, že jsem ještě víc přecitlivělá, než ve zbytku roku. Brečím u vánočních reklam, letos to vyhrála ta na Ikeu (ani už nevím, co v ní je, jen mě to hrozně dojímá) a naopak Coca Cola zklamala, nejsou tam světýlka a je to takový moc "emo." S přibývajícím věkem je to se mnou horší a horší. Minulý víkend jsem viděla reklamu na Kofolu s prasátkem, tak jsem si k žehlení pustila Lásku nebeskou (reklama s prasátkem = začátek Vánoc => povinnost vidět Lásku nebeskou), a skoro celý film jsem probrečela. V květnu jsem byla na Titanic 3D a začala jsem popotahovat už na začátku, když ta babička vzpomíná, jak ji Jack "drawn like one of his french girls..." Začínám být moc sentimentální a jestli to takhle půjde dál, tak si nemůžu absolutně pouštět na Vánoce Polární expres, jinak vyšťavím svoje slzný kanálky a sice nevím, co se stane, když máte prázdný slzný kanálky, ale předpokládám, že něco strašnýho.
Další, co mě vede k hlubokýmu koukání do dáli a smutnýmu vzdychání je (fanfáry) KOČKA! Já vím, že jsem sobecká, umanutá, nerozumná, jako malý dítě, otravná a v neposlední řadě blbá, ale přesně v momentě, kdy mýmu podvědomí došlo, že si díky přestěhování budu moct pořídit libovolného domácího mazlíčka od rybičky po pejska, začala jsem toužit po kočce. A ne jen platonicky. Strávila jsem dlouhé podzimní večery projížděním informací o různých kočičích plemenech, až jsem usoudila, že nejlepší je britská modrá, která nepotřebuje smečku, vydrží přes den sama (což by nebyla, tý škole zas tolik času nevěnuju) a je střední váhy, takže žádný tintítko, ale ani monstrózní kočičí bůh. Promyslela jsem problematiku kočičího vylučování a vyhrál to zavřený záchůdek s tím kočičím lákadlem, k tomu prohrabávací lopatka. Spala by ze začátku asi v obyčejném pelíšku a pak bych jí koupila ohromný kočičí hrad vhodný pro všemocného kočičího vládce. A samozřejmě hračky - škrabadlo, šustící pytel, pár krabic, kde by se mohla uvelebit, prolézačka, a pár drobností na aport, poškádlení a taky laser (muhehehe). Záchůdek a pelíšek by měla na chodbě a hračky by se válely u mě v pokoji.
Mám to nádherně vymyšlené, a v mém ideálním světě by byl háček jen v tom, že bych na to neměla peníze. Ale tak to není. Ne, já mám vysoce alergického přítele, přičemž alergie na kočky nebyla nikdy prokázána a u babičky seděl celý večer s její micinou na klíně. A proto nikdy nikdy nebudu mít svojí Coco (nebo Choupette), pokud chci mít zároveň svého přítele. Nezbývá mi, než se rozněžňovat nad reklamami s vánočními kočkami a hystericky se smát u kočičích videí na youtube. What a thrill.
Moje oblíbená kolekce.
2 komentáře:
tak reklama na Colu mě taky zklamala, hlavně už tam není ta klasická vánočně kolová znělka
Doufám, že si to společnost Coca Cola uvědomí a příští rok přestane blbnout a hodí tam starou známou klasiku...
Okomentovat