CHRISTMAS IS ALL BEHIND ME

Štědrý večer nastal a odešel, televizní noviny přinesly na první svátek vánoční zprávy o celkem 1405 úmrtích během Vánoc, k Ježíškovým narozeninám popřáli Češi 69 miliony SMS zpráv a mě ani po celém dni sepisování p******* článků do práce není klávesnice odporná, tak vás zase obšťastním jedním článkem.

S Vánoci jsem se vyrovnala tradičně a oproti minulým ročníkům se mi podařilo vnést trochu lidového umění do těch svátků klidu a míru. Velká část mnou darovaných vánočních dárků měla příměs mého tvořilkovství, a za to se mi Ježíšek odměnil naprosto nejlepším šicím strojem.

S potěšením jsem zkonstatovala, že má více funkcí, než šicí stroj v socialistickém vlastnictví mojí matky (jak praví štítek - projev nadšení mého otce nad štítkovačem), a s menším nadšením, že přenosný kufr na něj smrdí jako čínská továrna na tenisky. Větrám.

Nedostala jsem kočku. Jsem sebestředný sobec. Dostala jsem šicí stroj a byly to krásný Vánoce a já si je moc užila a všechno šlo podle mých představ, ale nemám kočku, nedostala jsem kočku, nedostala jsem ani svolení pořídit si kočku, a proto jsem zklamaná. A ano, měla bych na to zapomenout a přestat se chovat jako malý děcko, ale s tím, co se v současnosti děje, mi to moc nejde, já vážně potřebuju kočku, šest let je dost dlouhá doba, proč nemůžu mít alespoň kočku, když ne diamant? (Ano, myslím si, že má moje matka pravdu. Ne, nepřiznám jakou.)

A je přede mnou Silvestr. Který si určitě hrozně užiju. Doteď jsem si nepřiznala, že ukrutně nestíhám. Potřebovala bych během půldne, maximálně dne napsat desetistránkovou seminární práci. A naučit se na všechny zkoušky. Taky bych potřebovala... zázrak? A taky budu Silvestr trávit s lidmi, kteří ví, kam směřují, a to mě frustruje, protože já to už zase nevím.

Co vy? Kolik a jaké dárky, a co silvestrovská noc? Podělte se v komentářích, ráda budu prokrastinovat odpovídáním...

CRAZY CAT LADY A VÁNOČNÍ SENTIMENT

Začaly pro mě Vánoce, což znamená, že jsem ještě víc přecitlivělá, než ve zbytku roku. Brečím u vánočních reklam, letos to vyhrála ta na Ikeu (ani už nevím, co v ní je, jen mě to hrozně dojímá) a naopak Coca Cola zklamala, nejsou tam světýlka a je to takový moc "emo." S přibývajícím věkem je to se mnou horší a horší. Minulý víkend jsem viděla reklamu na Kofolu s prasátkem, tak jsem si k žehlení pustila Lásku nebeskou (reklama s prasátkem = začátek Vánoc => povinnost vidět Lásku nebeskou), a skoro celý film jsem probrečela. V květnu jsem byla na Titanic 3D a začala jsem popotahovat už na začátku, když ta babička vzpomíná, jak ji Jack "drawn like one of his french girls..." Začínám být moc sentimentální a jestli to takhle půjde dál, tak si nemůžu absolutně pouštět na Vánoce Polární expres, jinak vyšťavím svoje slzný kanálky a sice nevím, co se stane, když máte prázdný slzný kanálky, ale předpokládám, že něco strašnýho.

Další, co mě vede k hlubokýmu koukání do dáli a smutnýmu vzdychání je (fanfáry) KOČKA! Já vím, že jsem sobecká, umanutá, nerozumná, jako malý dítě, otravná a v neposlední řadě blbá, ale přesně v momentě, kdy mýmu podvědomí došlo, že si díky přestěhování budu moct pořídit libovolného domácího mazlíčka od rybičky po pejska, začala jsem toužit po kočce. A ne jen platonicky. Strávila jsem dlouhé podzimní večery projížděním informací o různých kočičích plemenech, až jsem usoudila, že nejlepší je britská modrá, která nepotřebuje smečku, vydrží přes den sama (což by nebyla, tý škole zas tolik času nevěnuju) a je střední váhy, takže žádný tintítko, ale ani monstrózní kočičí bůh. Promyslela jsem problematiku kočičího vylučování a vyhrál to zavřený záchůdek s tím kočičím lákadlem, k tomu prohrabávací lopatka. Spala by ze začátku asi v obyčejném pelíšku a pak bych jí koupila ohromný kočičí hrad vhodný pro všemocného kočičího vládce. A samozřejmě hračky - škrabadlo, šustící pytel, pár krabic, kde by se mohla uvelebit, prolézačka, a pár drobností na aport, poškádlení a taky laser (muhehehe). Záchůdek a pelíšek by měla na chodbě a hračky by se válely u mě v pokoji.

Mám to nádherně vymyšlené, a v mém ideálním světě by byl háček jen v tom, že bych na to neměla peníze. Ale tak to není. Ne, já mám vysoce alergického přítele, přičemž alergie na kočky nebyla nikdy prokázána a u babičky seděl celý večer s její micinou na klíně. A proto nikdy nikdy nebudu mít svojí Coco (nebo Choupette), pokud chci mít zároveň svého přítele. Nezbývá mi, než se rozněžňovat nad reklamami s vánočními kočkami a hystericky se smát u kočičích videí na youtube. What a thrill.

Moje oblíbená kolekce.