Titulek částečně (z malé části) odvozený, částečně (z velké části, prakticky celý) opsaný z knihy Jenny Fieldsové.
Dnes se mezi vybranými články na hlavní stránce serveru novinky.cz objevila zpráva o dvanáctileté Polce, která za tři týdny porodí svému o dva roky staršímu kamarádovi dítě. Téměř okamžitě se mi vybavila další zpráva, o skupině školaček, co otěhotněly při zajímavé sexuální hře (ležely na zemi hlavami k sobě a chlapci je obcházeli a obšťastňovali). A to mě donutilo zeptat se: je problém v dětech, nebo v nás (počítám se mezi vychovávající vrstvu podle věku a mém chování vůči bratrovi a všem menším otravným tvorům v metru)?
Dle mého názoru je fakt, že dnešní děti JSOU horší než jsme byli my. My jsme BYLI horší než naši rodiče a naši rodiče byli horší než jejich rodiče a takhle bych mohla pokračovat, ale mé vyjádření snad bylo jasné. Jeden z příkladů zhoršujícího se chování mláďat jsem viděla už na základní škole. V devátém roku svého "studia" (pochybuji, že by se toto slovo dalo aplikovat na základní školu, kterou jsem navštěvovala, ale "pobyt" také není úplně přesný) jsem přecházela z prostor druhého stupně do prostor stupně prvního - ty byly spojeny dlouhou chodbou. Byla jsem přibližně ve čtvrtině cesty, když ke mě po kolenou přijelo dítě, kterému bych tipovala nejvíc 5 let, narazilo do mě a zašišlalo: "Uhni, krávo!" Poté se zvedlo a odcupitalo po těch téměř komicky krátkých nožkách. Tehdy jsem tam i já, se svou vesnickou slovní zásobou, stála jako solný sloup.
Se zrychlováním doby a pohybu lidí většina rodičů nemá moc času a tak se nemohou starat o svoje dítě důkladně. Není to jejich vina - pokud chtějí zaopatřit svoje dítě tak, aby mělo co jíst, mělo co na sebe, musí chodit do práce, a existuje minimum prací, kde dostáváte plat adekvátní vašemu postavení rodiče a zároveň vaše šichta nekončí v pět odpoledne po osmi hodinách plného soustředění na zadané úkoly. Děti pak jsou doma, u televize, kde se celkem pravidelně ve tři odpoledne provozuje sex a ve vysílacím čase vyhrazeném pro malé brzo vstávající je kreslená pohádka o myších, které chtějí zničit svět a jedna z nich je přitom retardovaná, zatímco ta druhá se musí vyrovnat s předpisy o sexuálním harašení na pracovišti.
Nemusíme si nic namlouvat, i my a všichni před námi a rozhodně i všichni po nás budou zkoumat a zjišťovat, co je v dospělosti čeká. Metoda "pokus-omyl" zde ale může mít a většinou díky dětské hlouposti mívá fatální následky.
Co když za mnou moje čtrnáctiletá dcera přijde a řekne mi, že čeká dítě s něčím, co nevidělo sprchu ani z rychlíku a spadá pod definici mé matky: Z dálky to byl blbec a z blízka se to potvrdilo. Prostě ji zmlátím? Kdyby to pomáhalo, navýšilo by se procento párů praktikujících sadomasochismus.
A co my? Je tu chyba. Minimálně taková, že komunikace s dětmi je na bodu mrazu. A když si o tom děti nemohou promluvit, tak to prozkoumají jinak. Což je extrémní případ Polska.
Co si o tom myslíte? Mluvit s dětmi otevřeněji, nebo je držet víc zkrátka? Nebo je nechat na volném vodítku a pak je samotné nechat bojovat s následky?
Otevřeno diskuzi...
5 komentářů:
"Z dálky to byl blbec a z blízka se to potvrdilo."
=D =D =D
Hm, to je zajímavá úvaha. Taky o tom poslední dobou dost přemýšlim..Ale vůbec nevim, protože třeba mě naši vychovávali naprosto v pohodě, nějaký extra zákazy jsem taky neměla, sama mamka mě učila její podpis, abych si věci do školy, co ona nestihne podepsat mohla podepisovat sama, a přesto jsem toho nikdy nezneužívala a nechodila za školu, že bych mluvila nějak extra sprostě to se taky říct nedá...Nikdy jsem nepropadla..A nasadit tuhle výchovu na dnešní děti..Nevim nevim..Obzvlášť je nenávidim po mym zážitku s patnáctiletym klukem ve vlaku, kterej svýmu kamarádovi sděloval, že jeho rodiče jsou "mrdky". Celej voháklej ve značkovejch hadrech...
To je hroznej přístup. Ono je to tak, že dneska jsou rodiče "mrdky", když nedovolujou takovejmhle spratkům fetovat nebo ojíždět všechny rozkroky v okolí...
Já bych vyzvedl i otázku sexuální orientace a její prezentace, která s tím možná trochu souvisí. Posuďte sami... Když si vzpomenu na svoje školní léta (5-8 let nazpět), tak pakliže se o někom řeklo, že je to buzna/lesba/teplouš..., tak to měl spočítané. Jeho sociální prestiž okamžitě spadla na absolutní nulu, a kdo s dotyčným (-nou) promluvil (stačilo byť jen pozdravit), okamžitě byl titulován podobně. A jak je to dnes? Když člověk vidí, jak se především mladí kluci (15-17) z měst oblíkají a chovají, tak být sexuologem, okamžitě bych ve statistikách zvýšil podíl homo- a bisexuálů. Otázkou ale je, zda by to nebyl jen falešně pozitivní výsledek - spíš jo. Nicméně, co mi z toho plyne? Být gayem, lesbou nebo aspoň bi (případně uměle vykazovat takový fenotyp), je nyní vlastně docela „in a cool“. A já se ptám: čím to je, kde došlo během tak krátké doby k takové proměně, co je její příčinou a jaký účel to sleduje?
Pochybuju, že by to bylo jako céčka, jednou cool, jednou necool... Otvíráme se dál a dál, ale je fakt, že trochu raketovou rychlostí. První, co mě napadlo, je ruská skupina TATU, díky které po naší základní škole (a ne jen po naší) chodily slečny ve skládaných kostkovaných sukních a bílých košilích a držely se za ruce... Udělaly z toho hit a najednou to všichni milují...
Možná to je celé o tom, že dneska trendy dělají výhradně děti, protože starší na to nemají čas... A děti chtějí být dospělí, i když nechápou, že v tom je i něco jiného než možnost mít beztrestně sex...
Okomentovat