V poslední době u sebe pozoruji nepříjemné úkazy... čehosi... feminismu...? To snad ne... Možná emancipace... Nebo jakési hrdosti. Ženské hrdosti.
Vážně mě docela mrzelo, že průměrný plat vysokoškolsky vzdělané ženy je asi o 20 000 nižší než průměrný plat vysokoškolsky vzdělaného muže.
Taky se znovu vracím k podpatkům. Dílem kvůli novým kozačkám (konečně!), dílem proto, že si připadám "zaprcatělejší" a "zaprcatělejší."
Mimo jiné i momentálně poslouchám téměř výhradně interprety s ženským pohlavím. Marina, Lilly, Dusty, Aretha, Amy... Nechápu, kde se to ve mě bere.
Dokonce mám i výhradně ženské pocity. Zdálo se mi o dětech. Dvojčatech. Z fyzikálního hlediska to byly dokonalé děti, nevylučovaly nijak nekontrolovatelně žádné tekutiny, nemluvily, jen se usmívaly. Bylo to fajn. Předpokládám, že podmínky se budou zhoršovat a já se nakonec smířím s tím, že bych někdy mohla mít děti. A mohla bych je mít i s vysněnou kariérou.
Jestli takhle vypadá dospívání, tak upřímně doufám, že nekončí brekem u reklam na prací prášky. A hlavně ne na Perwoll.
Žádné komentáře:
Okomentovat