Ačkoliv jsem se vždycky snažila a doteď se snažím neprezentovat veřejně své politické názory, protože se bojím, že jsem při analýze nepostřehla či nesprávně vyhodnotila některé aspekty a tudíž je můj postoj špatný a já ze sebe udělám idiota, dnes toto poruším a klidně přijmu to, že ze sebe toho idiota možná udělám.
A i když to je už po pár hodinách od vyhlášení volebních výsledků trapné a máme s tím jít všichni do háje a nemáme se posrat či se naopak máme odstěhovat, tak si dovolím zde zhodnotit a zavzpomínat.
Tyto volby mi připomněly mou první volební zkušenost, kdy jsem jako mladá nadšená čerstvá osmnáctka nahodila kostýmek (tak vážně jsem to brala) a vyrazila do hasičárny, kde seděla volební komise pro krajské volby. Ano, pro náš okrsek není reprezentativnější místo pro volby, než tělocvična TJ Sokola, přilehlá ke staré hasičárně. Já osobně bych se přikláněla k volební místnosti v prostorách sámošky našeho vietnamského spoluobčana, co víc bychom taky potřebovali, když 55% našeho okrsku volí komunisty, žejo.
K volbám jsem dorazila bez hlubšího průzkumu volební nabídky, vybrala jsem to sympatičtější známější. A projela jsem to. Projela jsem na plné čáře. Což se výrazně potvrdilo v roce 2012, kdy nám hejtmana nachytali s vínem, co se mu zázračně proměnilo na prachy (Jesus upgrade?).
Od svých prvních voleb jsem šla trochu víc do sebe a začala se hlouběji zajímat o politické dění v mé milované zemi. I když to měl být pouze přečtený nadpis na iDnes.cz, vždycky jsem měla aspoň tušení, o čem se mluví. Dále mě v politickém ladění ovlivnili lidé, se kterými jsem se stýkala. Taková politická socializace. A nakonec moje přesvědčení týkající se toho, že každý by měl mít právo být šťastný a že jsme všichni stejní a všichni máme stejnou startovací čáru. A odsud jsem se vlastně odrážela, když jsem vybírala, které číslo poputuje do orazítkované obálky a pak do urny (která podle mě byla vyrobená ve Švédsku, převezená do Ikey, nakoupená radou města a zalepená fungl novejma nálepkama od státu). A bylo to také poprvé, kdy jsem šla volit a byla jsem si absolutně jistá, že dělám dobře. Že mám argumentační převahu (což já a moje ego nutně potřebujeme). Že udělám něco dobře.
A najednou tohle zklamání. Výhra hulvátství, arogance, alkoholismu, podvodů a podrazů. Já si říkám, že už bych se měla naučit přijmout, že je to volba každého z nás a že nikdo není a neměl by být nucen volit proti svému přesvědčení - jako wannabe aktivní ochránce lidských práv bych to vlastně měla vědět víc než kdokoliv jiný. Snahu o vštípení tohoto postulátu mi ale kazí pouhé přečtení (ze zásady a z obavy o své zdraví se nezapojuji) názorů voliče AB, aneb Aligátora Becherovky. Tito lidé buď neznají relevantní informace, nebo je tvrdohlavě odmítají a neustále si stojí za svým megamonstróznímhustodémonskykrutopřísněmegalomanským názorem, tedy že Karel neumí "česki." Že jeho manželky otec byl nácek hnusnej (a "Romové jsou všichni hrozný a měli bysme je odstěhovat na Sibiř, žejo Franto!"). Že je pravá ruka Míry Kalouskovýho ("a Míra Šloufa je už jako dávno v zapomnění žejo, to von to Miloš řikal, že už se s nim jako neka...")Že spí. Že bdí. Vadí mi absolutní ignorace skutečné role prezidenta, vzpomínání na staré dobré časy, kdy Milošek papal gothaj a pil becherovku (dnes už jede na slivce). Lidská paměť je krátká, ale tady bylo tolik oživení a stejně to s nikým nic neudělalo - a z toho je mi smutno. Že do tohohle možná jednou přivedu děti, že v tomhle budu vychovávat svoji kočku. Že dialog lidí s odlišnými názory vypadá tak, že mají oba uši zaklopené rukami a přeřvávají svoje pravdy a vlastně ani neslyší, co ten druhý říká.
Ale to je jen bezvýznamný povzdech bezvýznamné studentky. Byla to demokratická volba a demokracie je to, za co se bojuje zbraněmi hromadného ničení v rozvojových zemích. Rozhodně nepůjdu tak daleko, abych tvrdila, že budu emigrovat. Nebudu. Miluji Prahu a tím že odjedu si nedokážu nic, leda tak svoji neschopnost něco změnit. A rozhodně se nebudu někomu omlouvat za to, že jsem si dovolila vyjádřit svůj názor, protože "je to trapný a už s tim děte všichni do prdele, to je jako když sněží a všichni hned na facebook napíšou, že sněží, nic s tim nenaděláte, mě to zasírá zeď." O tuhle svobodu se usilovalo napříč našimi dějinami, a já jí dneska plně využívám. Tak, tedy toliko ode mě k dnešním volbám.
P.S.: Další článek bude o botách, slibuju.
Žádné komentáře:
Okomentovat