MAINSTREAM SMOKE

VÍTE, ŽE HOUBA MÁ PODHOUBÍ A CO TO JE FOTOSYNTÉZA? PAK PRO VÁS BUDE STÁTNÍ MATURITA Z BIOLOGIE HRAČKA.

2011-04-25T19:02:00.004+02:00

Já jsem si na české školství stěžoval opravdu jen málokdy. Na gymnáziu jsem nepatřil mezi ty, kteří odhodlaně hájili moderní metody, vždycky jsem byl spíš zastáncem frontálního výkladu, něco ve stylu chalk and talk. Diskutovat o věci samozřejmě můžeme, ale až tehdy, kdy o ní budeme sami něco vědět. V opačném případě jsou podle mého debaty nevěcné, bezduché, a tedy téměř zbytečné. Teď je mi ale opravdu smutno, když vidím, kam náš vzdělávací systém (proti kterému jsem dosud nic až tak zásadního nenamítal) spěje. Asi se taky přidám ke kverulantům. Zmíním tu dvě věci, které mi aktuálně vadí asi nejvíc.

První z nich je plánovaná změna vysokoškolského zákona. Nemá cenu, abych tu opakoval, jaké chyby dotčený dokument má. Velmi pěkně to shrnuje třeba Jan Chromý ve svém článku. Další aktuální zprávu najdete například ve víkendových LN. Posuďte sami, zda se českému terciárnímu vzdělávání blýská na lepší časy, anebo je to spíš jednosměrná jízdenka na konečnou - do stanice Destrukce a devalvace.

Druhým tématem, které mě pobuřuje, je úroveň státní maturity z biologie. Ještě když jsem studoval na střední škole, dostávaly se k nám pilotáže testů na jejich odzkoušení. Tehdy mi nepřišly nijak složité, ale říkal jsem si, že je to první nástřel, že je potom ztíží. Nedávno jsem narazil na výňatek testu z biologie - jak mi stouplo moje sebevědomí, když jsem ho splnil na 100 procent! Dnes odpoledne jsem se podíval na oficiální web a stáhnul jsem si plné zadání modelové písemky z biologie. Jsou tam uzavřené otázky s možností jedné správné odpovědi - za ni dostanete 2 body. Potom jsou tam otázky otevřené, kde za správné doplnění jednoho slova obdržíte body tři. Tady přikládám ukázku těch tříbodových, a tedy náročnějších úloh:

Napište, jak se nazývá metabolický proces, při kterém živé organismy využívají energie slunečního světla k syntéze energeticky bohatých organických sloučenin z jednoduchých anorganických látek.
Napište, jak se nazývá forma [hub] trvale přežívající v půdě.
Napište název orgánu člověka, který obsahuje Leydigovy a Sertoliho buňky a produkuje testosteron.
Napište, jak se nazývá hormon, jehož nadprodukce vede u člověka ke gigantismu (výška až 2,5 m), nedostatek k nanismu (výška do 1,4 m).
Napište, jak se nazývají buňky, které jsou součástí nervové tkáně člověka a jejichž funkcí je zajistit oporu, ochranu a výživu neuronů.

Pokud si myslíte, že jsem se spletl a omylem jsem sem zkopíroval zadání testů pro nižší stupeň gymnázia, tak vězte, že jsem se nezmýlil - bohužel.

Na závěr by se asi hodila nějaká vtipná pointa, že? V tuhle chvíli mě ale žádná neironická poznámka nenapadá, tak si ji asi odpustím. A ono je to vlastně možná dobře: vážné věci bychom měli brát vážně a omylům druhých bychom se neměli smát - obzvlášť vedou-li do záhuby.

Ruscus

DEAD FISH

2011-04-10T18:55:00.000+02:00

As I am reading the page called "Only dead fish swim with the drift," I can see many clever sentences, told by many clever people. Those people were succesful in their lifes, let's say more succesful, than others. Yes, they had their problems, yes, they had their bad times, sure they've done something wrong. However, above all, they knew, what they were doing.
Still, a question comes to my mind. If our world has or had so many people talking this clever shit, why the people, who heard these words, aren't perfect? Why they keep on making mistakes explicitly stated in those words? Why can't we learn?
I am not sure, where is the problem, why we couldn't pack these advice in some book of reference and have at least one printed copy in our homes and take it out whenever we aren't sure, of what we are doing, or where we are going, or just simply when we're in trouble? Why don't we read it before we go to sleep? Why isn't it a mandatory reading at school?
I don't know if I can always follow these rules, if I can always make my mind according to these words, if I can just push back my animal instincts, human instincts and just let go...
There was one thing I read a long time ago, Illusion. It gave me much at the time I was reading it. And it's still my "handbook." There was this one sentence: If you seek for advice, just take a book, open it, whereever you want, ask yourself the crucial question, and look into the book. The advice is there. I tried it a few times, it made sense. But now, I am just afraid to see, what's written there. Because when it's written, it can't bee unwritten. And does this mean, that if I know, what answer I don't want to hear, I can find the right answer, the thing, I really want to do? I don't know. I might open a book...

WHAT A GIRL WANTS, WHAT A GIRL NEEDS

2011-03-19T22:51:00.000+01:00

I've had an interesting conversation with my sort-of-a-mate on our high school ball about marriage helping women in emancipation. My preremptory statement (stated with a bottle of wine, glass of malibu and whiskey in blood) was NO. Marriage doesn't help women get emancipated. Although, I couldn't think, right at that moment, about any reasonable argument. Luckily, he had the same opinion. He also said, that some other people had opposite attitude. Their main arguments were that marriage expands catalouge of rights of women (as a lawyer-in-studies I close my eyes in the face of that argument), that for many people it's not only a paper where your new name is written and that they take is as some kind of vow... Since I was pretty drunk discussing this thing, I wasn't really thinking about it. But later, taking shower (you know your best ideas come from shower or toilet) I started to wonder about it again and came to a brand new idea.

Women don't need to be emancipated, they already are. Men are those who need a little emancipation.

See this as a fact. The least emancipated woman I can imagine is a housewife. Kept in a household, with a man paying everything for her and reminding her of it all the time he can, she totally can't be free as an emancipated manager sleeping with a twenty-year-old bunny guy... But consider following situation:
Husband gets a young mistress, kicks our housewife out and lives for five months happily with a blonde miracle, that has never seen a broom. Finding out that his big-boop princess is totally useless and missing his housewife, he kick mistress. And now what? Dinner time, fridge empty, so is the oven, ingredients left are dog's food and a chocolate bar. What can he do?
Now cut, let's have a look at our housewife. Terribly depressed, she didn't lose her sensibility and event hough she has never worked before, she found herself a job cleaning other people's houses. She doesn't have problem making a good meal, so she doesn't starve or eat through restaurants and fast foods. She is capable of living her life on her own, with nobody's help. Is our husband that capable? I am not really sure.

So does a woman need an emancipation? No, I don't think so... But men... Well, think about it, men...

JUST A LITTLE SELF-PITY PART

2011-02-13T18:48:00.000+01:00

Recently: being in a shit-ass situation sucks, obviously.
   being a failure in everything you were trying to be good at sucks
   appealing to other people as a failure sucks
   "it's gonna be good" sentence sucks
   being with a shitty hair sucks
   being me sucks

REGRESE

2011-01-23T12:30:00.000+01:00

I'm back there again. No matter how high you are, when it comes back, it's always the same. Better or worse - you can still count on the one and only - YOU.

MUSTHAVES

2011-01-15T00:02:00.000+01:00

Pamatuji si, že na svém minulém blogu jsem před létem dělala něco podobnýho, prostě jsem si napsala seznam toho, co musím na léto mít... Tak teď to bude něco podobnýho, jen to nebude speciálně pro nějaký určitý období, ale prostě všechno, co NUTNĚ MUSIM MÍT!

1. kožená (nebo aspoň jakože-kožená) bundička
   - protože to maj všechny holky na lukbuku a sluší jim to

2. růžovej volkswagen New Beetle se stahovací střechou
   - protože něco takovýho si můžu vybrat jen já

3. černej volnej dlouhej háčkovanej svetr přes hlavu
   - protože bílej už mám

4. černý kotníčkový semišky z minulýho článku
   - to už jsem vysvětlovala

5. státnice
   - vážně to musím vysvětlovat?

BOTY A JÁ

2011-01-09T00:36:00.000+01:00

Měla jsem v plánu napsat další hodnotící a kritizující článek, ale protože tak zatím vypadají všechny články na tomhle blogu, rozhodla jsem se pro něco jiného. Budu se zabývat svou obuví. Konkrétně obuví zimní, jakožto obuví velice aktuální a (v mém případě) velice neradostnou. Nadpis je úmyslnou odvozeninou od mé oblíbené publikace Betty McDonaldové, Vejce a já. Vyjadřuje totiž přibližně stejný postoj.

Všechno to začalo minulou zimu. Nebo možná ještě předminulou. V retrospektivě měla prvotní vinu moje potřeba nosit jiné boty, než glády. A od té doby, co jsem začala nosit kozačky přes džíny, jsem neměla klid.
Před třemi lety jsem si koupila obyčejné, skoro i ošklivé kozačky v Humanicu - neměly podpatek, jen takový ten špalek, špičku měly moc kulatou a přezku na boku. Ale mohla jsem je nosit přes džíny, což bylo moje přání. Koupila jsem si je ke konci zimy, takže jsem je nosila v kuse asi tak měsíc...
Další zimu mě u Bati okouzlily hnědé kozačky, semišové, na klínku s platformou. Uzoučké, kouzelné, láska na první pohled. A sleva z 2000 na 999 udělala také svoje. Boty putovaly z Vánoční skříně na moji nožku. Užila jsem si jich přibližně měsíc. Při chození po Praze se mi úplně prodřela špička, vytvořená zřejmě z gumy z Ptákovin, jinak si to nemohu vysvětlit. Krom toho se celá špička sedřela, takže efekt vysoce elegantních botek se vytratil a nahradil jej vzhled zkrachovalé šlechtičny, co nemá na novou obuv.
Když byla tato situace již neúnosná, odnesla jsem je na reklamaci. Úpěnlivě jsem paní prodavačku prosila, ať je opraví, že je chci vážně moc nosit. Prodavačka s tím bohužel nic neudělala a týden na to mi vrátila peníze.

Nosila jsem proto kozačky z Humanicu (výše zmíněné). Jednoho krásného dne jsem se rozhodla, že je umyju od Pražského bordelu a polila je celé vodou ze sprchy, přičemž jsem se logicky vyhýbala hlavnímu otvoru. Jaké tedy bylo mé překvapení, když jsem dovnitř strčila ruku a zjistila jsem, že mám uvnitř malý rybníček. Začala jsem proto boty podrobněji zkoumat, až jsem došla ke strašlivému zjištění. Podrážka se mi odlepila od zbytku boty. Vypadalo to přibližně takto:

Vzhledem k tomu, že ke konci počasí, při němž jsem byla nucena nosit pevnější obuv, již nezbývalo mnoho času, spokojila jsem se s gládami. A těšila se na další zimní sezónu, kdy jsem si měla vybrat ty nejlepší boty na světě.

Další sezóna přišla a já trpělivě obcházela prakticky každý den všechny obchody s obuví a čekala, kdy narazím na ty, které mi vezmou srdce. Čekala jsem dlouho. A když projížděla Baťovy stránky, všimla jsem si mých minulých prodřených kozaček, ale s vylepšením - na klínku byla kůže, která měla zamezit prošoupání. Celá nadšená jsem si je objednala a čekala, až přijdou. Balíček z pošty ale přinesl jen zklamání. Když jsem je nazula, zjistila jsem nemilou věc - nezapla jsem je přes své kdysi úzké lýtko (->následek vysokoškolského studia a absence pohybu). Takže boty jsem s velkou slávou vrátila a obcházela dál.

Třetím adeptem na poli zimních ťapek se staly černé semišky nad kolena z Destroye. Narazila jsem na ně opilá a s Marcelkou. Byla to láska na první pohled. V suchém počasí jsem si je užila asi dvakrát, když jsem je nandala po napadání sněhu, zjistila jsem, že do nich teče všemi možnými otvory. Opět jsem je tedy úspěšně reklamovala, už ale s myšlenkou v hlavě, že se opět vrátím k hnědým semiškám od Bati, jen o číslo větším. A tak jsem taky udělala. O co radostněji, když jsem zjistila, že zlevnily na 599,-. Boty jsem statečně nosila tři týdny. V půlce týdne třetího jsem zjistila, že mi praskla celá podrážka. Asi takto:

Paradoxem je, že jsem to nezjistila při chůzi - že bych špatně šlápla a pak pak se stalo toto. Prostě jsem jednou přišla, sundala boty a zjistila, že mám jednu takhle krásně zlomenou. Boty jsou opět v reklamačním řízení.

Poslední, současné boty, byly o boji. Celé Vánoční prázdniny jsem chodila v converskách, což maminka a hlavně babička nelibě nesly. První neděli v lednu mi maminka zavolala, ať za ní přijedu na Chodov a vyzvednu si věci na zkoušku.
Přijela jsem a maminka prohlásila: "Pojď."
Já: "Kam?"
Maminka: "Koupit si zimní boty."

A já věděla, že bude zle. S maminkou jsme totiž měly rozpor v názoru na to, jaké boty bych měla mít. Já chtěla tyto:

Maminka mi vybrala kožené boty S.Olivier s podpatkem pro obstárlejší občanky a přezkou na boku, takže už jen přidat na Achillovku hvězdičku a jsem šerif z Divokého Západu.
To bylo poprvé, co jsem nechtěla jít nakupovat boty.
Po pár neshodách jsme se dopracovaly ke kompromisu - šedým semiškám, poloholeňovým, skoro až kotníčkovým, s pevným klínkem a šrafováním na podrážce, aby mi to neklouzalo.
Po nákupu jsem vysílena odjela do bytu, boty naimpregnovala a po každém použití je fanaticky prohlížím a zkouším jejich odolnost. Moje paranoia ohledně bot nezná mezí.

Moje obecná teorie je, že se proti mě všichni spikli a nechtějí, abych měla ráda zimu a sníh, protože upřímně, svoje conversky miluju, ale ve sněhu a mrazu, na ledovce i ve sračkách... není to ono...

SVÁTEČNÍ SVÁTKY

2010-12-30T14:35:00.000+01:00

Stále častěji a častěji se setkávám s názory, že Vánoce by se měly vymazat z kalendáře. Že to jsou jen svátky nervů a obžerství. Že slavíme sníh, co padá ze střech a požáry zakládající prskavky. Vážně naše společnost zredukovala těch pár magických dat zrovna na tohle?

Děti se samozřejmě na sváteční večer těší, dostanou to, o co si napsaly a nějakou tu rybu a kousek salátu přežijí. Dospělí se moc netěší, protože dárky musí nakoupit, barák uklidit, stromek ozdobit, jídlo a cukroví navařit a ještě schůzky se všemi příbuznými domluvit. Na webu se objevil rozhovor s Mirjam Landovou - velice sebevědomě prohlásila, že Vánoce nemá ráda, že je slaví jen kvůli dětem a že když se s příbuznými nechce vidět celý rok, tak nechápe, proč by měla zrovna na Vánoce. Ale je to jen o tomhle? Jde o to se se všemi povinně vidět? Kdo to diktuje?

Došla jsem k (ne nutně správnému) závěru, že naše společnost již povýšila Vánoce na něco víc, než jen oslavu narození Krista. S ustupujícím křesťanstvím a stále "agresivnějším" ateismem pořád zdobíme svoje obydlí, zpíváme koledy o Ježíškovi a vyháníme Santa Clause z nákupních center.
Bereme Vánoce jako čas, kdy se sejdou i ti, kteří to během roku nestíhali, kdy se plní přání a kdy se celý svět na jeden večer uklidní a zasedne téměř synchronizovaně (představuji si to jako obrácenou mexickou vlnu) k Vánoční tabuli.
Ať už vám jakkoliv schází čas, něco uvnitř vám říká, že musíte vidět všechny, na které během roku neúmyslně zapomínáte. I kdyby se měly do jednoho dne nacpat čtyři schůzky, není to takový problém - protože chcete.
A neměl by z tohohle Ježíš(ek) radost?

Neměli bychom zapomínat na ducha Vánoc - ty fronty v obchoďáku stejně vystojíme a nějaký větší úklid zaprášeným rohům neuškodí. A i přesto - nedělá i tohle Vánoce?

ENTITY - RUSCUSŮV KOUTEK

2010-12-20T15:32:00.000+01:00

Blízký přítel mě požádal o laskavost - o vystavování jeho myšlenkových pochodů na mojí stránce. Co bych to byla za kamarádku, abych mu to odepřela. Takže zde první příspěvek z Ruscusovy mysli (užijte si to, je to čtivý :))

Přírodní výběr, bozi a neviditelná ruka trhu

Je až fascinující, jak mocné jsou tyhle... Dlouho jsem přemýšlel, jak vlastně ty prvky uvedené v množině nadpisu pojmenovat. Nakonec jsem zvolil označení entity. To pochází z latinského slůvka entitas, což představuje něco skutenčně (nebo aspoň možně) jsoucího (ať už hmotně, nebo v abstrakci). Přírodní výběr se v předminulém století stal přelomovým objevem, který vcelku triviálním způsobem vysvětlil mechanismus evolučních proměn. Je to hybná síla, která během stovek miliónů let vývoje života na Zemi udělala z hrudky slizu šimpanze bonoba. Přírodní výběr si sice prošel bouřlivou pubertou, která ho trochu pozměnila, ale v jádru zůstal sám sebou. Překonal krizi středního věku a jako vyzrálý dospělák má teď svou nezastupitelnou roli v moderní biologii.

Evropská civilizace má svůj počátek neodmyslitelně spjatý s božstvy různého typu. S postupem času ubývalo přírodních bohů a nahrazovali je antropomorfní bozi antičtí. Ty pak vytlačil Bůh křesťanský, který možná tak trochu připomíná unifikovanou superprojekci platónských idejí. Tenhle Bůh výrazně hýbal světem minimálně až do pozdního 18. století. Ve dvacátém století převzala roli božstev neviditelná ruka trhu, která řídí naše osudy víc, než si sami umíme/chceme připustit.

Teď se zamyslete nad tím, co všechny výše popisované entity spojuje, jakou vlastnost mají společnou. Už jste na to přišli?

Ani přírodní výběr, ani bohy, ani neviditelnou ruku trhu nikdo nikdy neviděl! I přes to moderní biologové s úctou až posvátnou oslavují a hýčkají si onen skvělý motor darwinovské selekce. Ačkoliv je nikdy neviděli, věřily a věří milióny lidí v různé bohy a nemusí to být jen Bůh křesťanský. Nota bene tenhle problém s Ním řešil třeba apoštol (nevěřící) Tomáš, který kategoricky prohlásil (Jan 20:25): „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ A neviditelná ruka trhu? No ještě že ji máme, abychom se prostřednictvím ní mohli zasloužit o blaho nejen osobní, ale o blahobyt celé společnosti, jak kdysi ve svém Bohatství národů napsal Adam Smith.

Rozhodně nechci žádnou z těchto entit připravit o její výsostné skoro až mocenské postavení. Taktéž nechci spekulovat o realitě, validitě či (ne)možnostech verifikace. Jen jsem tím chtěl na konkrétních případech poukázat na zajímavý fakt, že si lidská společnost, jak vidno často a ráda, vytváří spoustu abstraktních entit, ke kterým se upíná. Záleží jen na nás, jaké budou ty další.

Ruscus

SEXUÁLNĚ PODEZŘELÝ/Á

2010-12-11T23:59:00.000+01:00

Titulek částečně (z malé části) odvozený, částečně (z velké části, prakticky celý) opsaný z knihy Jenny Fieldsové.

Dnes se mezi vybranými články na hlavní stránce serveru novinky.cz objevila zpráva o dvanáctileté Polce, která za tři týdny porodí svému o dva roky staršímu kamarádovi dítě. Téměř okamžitě se mi vybavila další zpráva, o skupině školaček, co otěhotněly při zajímavé sexuální hře (ležely na zemi hlavami k sobě a chlapci je obcházeli a obšťastňovali). A to mě donutilo zeptat se: je problém v dětech, nebo v nás (počítám se mezi vychovávající vrstvu podle věku a mém chování vůči bratrovi a všem menším otravným tvorům v metru)?

Dle mého názoru je fakt, že dnešní děti JSOU horší než jsme byli my. My jsme BYLI horší než naši rodiče a naši rodiče byli horší než jejich rodiče a takhle bych mohla pokračovat, ale mé vyjádření snad bylo jasné. Jeden z příkladů zhoršujícího se chování mláďat jsem viděla už na základní škole. V devátém roku svého "studia" (pochybuji, že by se toto slovo dalo aplikovat na základní školu, kterou jsem navštěvovala, ale "pobyt" také není úplně přesný) jsem přecházela z prostor druhého stupně do prostor stupně prvního - ty byly spojeny dlouhou chodbou. Byla jsem přibližně ve čtvrtině cesty, když ke mě po kolenou přijelo dítě, kterému bych tipovala nejvíc 5 let, narazilo do mě a zašišlalo: "Uhni, krávo!" Poté se zvedlo a odcupitalo po těch téměř komicky krátkých nožkách. Tehdy jsem tam i já, se svou vesnickou slovní zásobou, stála jako solný sloup.
Se zrychlováním doby a pohybu lidí většina rodičů nemá moc času a tak se nemohou starat o svoje dítě důkladně. Není to jejich vina - pokud chtějí zaopatřit svoje dítě tak, aby mělo co jíst, mělo co na sebe, musí chodit do práce, a existuje minimum prací, kde dostáváte plat adekvátní vašemu postavení rodiče a zároveň vaše šichta nekončí v pět odpoledne po osmi hodinách plného soustředění na zadané úkoly. Děti pak jsou doma, u televize, kde se celkem pravidelně ve tři odpoledne provozuje sex a ve vysílacím čase vyhrazeném pro malé brzo vstávající je kreslená pohádka o myších, které chtějí zničit svět a jedna z nich je přitom retardovaná, zatímco ta druhá se musí vyrovnat s předpisy o sexuálním harašení na pracovišti.
Nemusíme si nic namlouvat, i my a všichni před námi a rozhodně i všichni po nás budou zkoumat a zjišťovat, co je v dospělosti čeká. Metoda "pokus-omyl" zde ale může mít a většinou díky dětské hlouposti mívá fatální následky.

Co když za mnou moje čtrnáctiletá dcera přijde a řekne mi, že čeká dítě s něčím, co nevidělo sprchu ani z rychlíku a spadá pod definici mé matky: Z dálky to byl blbec a z blízka se to potvrdilo. Prostě ji zmlátím? Kdyby to pomáhalo, navýšilo by se procento párů praktikujících sadomasochismus.

A co my? Je tu chyba. Minimálně taková, že komunikace s dětmi je na bodu mrazu. A když si o tom děti nemohou promluvit, tak to prozkoumají jinak. Což je extrémní případ Polska.

Co si o tom myslíte? Mluvit s dětmi otevřeněji, nebo je držet víc zkrátka? Nebo je nechat na volném vodítku a pak je samotné nechat bojovat s následky?

Otevřeno diskuzi...

FOR I AM A WOMAN

2010-12-06T21:38:00.000+01:00

V poslední době u sebe pozoruji nepříjemné úkazy... čehosi... feminismu...? To snad ne... Možná emancipace... Nebo jakési hrdosti. Ženské hrdosti.
Vážně mě docela mrzelo, že průměrný plat vysokoškolsky vzdělané ženy je asi o 20 000 nižší než průměrný plat vysokoškolsky vzdělaného muže.
Taky se znovu vracím k podpatkům. Dílem kvůli novým kozačkám (konečně!), dílem proto, že si připadám "zaprcatělejší" a "zaprcatělejší."
Mimo jiné i momentálně poslouchám téměř výhradně interprety s ženským pohlavím. Marina, Lilly, Dusty, Aretha, Amy... Nechápu, kde se to ve mě bere.

Dokonce mám i výhradně ženské pocity. Zdálo se mi o dětech. Dvojčatech. Z fyzikálního hlediska to byly dokonalé děti, nevylučovaly nijak nekontrolovatelně žádné tekutiny, nemluvily, jen se usmívaly. Bylo to fajn. Předpokládám, že podmínky se budou zhoršovat a já se nakonec smířím s tím, že bych někdy mohla mít děti. A mohla bych je mít i s vysněnou kariérou.

Jestli takhle vypadá dospívání, tak upřímně doufám, že nekončí brekem u reklam na prací prášky. A hlavně ne na Perwoll.

INCEPTION

2010-11-28T23:16:00.000+01:00

Proč jsem zrušila starý blog vám neřeknu. Je to dost zvláštní důvod. Proč jsem založila nový? Protože mě to baví. Je to můj koutek. A pouštím do něj celý svět. Tak pojďte, dokud je otevřeno.